Předaly jsme kalendář Václavu Klausovi!

Zlatý prezident a boží píšťala…

…předaly jsme kalendář Václavu Klausovi!

Fotogalerie

Kdyby nám ještě před půl rokem někdo prorokoval, že kalendář svede nejen vítězné tažení médii, ale že jej předáme i samotnému prezidentovi, měly bychom ho za totálního breptu. Ale už je to tak. Ve čtvrtek 13.11.2008 jsme udělaly pukrle a věnovaly Vyžlovku a její krás(k)y Václavu Klausovi.

Ale pěkně po pořádku. Kalendář nese mj. logo Czech Press Photo, což je největší tuzemská soutěž profesionální novinářské fotografie pod záštitou pražského primátora a také prezidenta republiky. Původní idea byla ta, že se kalendář bude prodávat v místě výstavy na Staroměstské radnici v Praze od poloviny listopadu 2008 do ledna 2009. Ale pak nás napadlo zabít dvě mouchy jednou ranou. Co protnout čas a prostor? Když už kalendář bude v místě, kde se zároveň v určitý okamžik bude vyskytovat i pan prezident, bylo by hřích nepokusit se obojí propojit.

Poprosily jsme Danielu Mrázkovou, která Czech Press Photo šéfuje, jestli bychom nápad mohly uskutečnit. Byla pro. Pak už šlo jen o to najít vhodnou chvíli, kdy bychom panu prezidentovi kalendář předaly. Domluvily jsme se, že to zkusíme při slavnostním přípitku, který se má pro pár vyvolených konat po slavnostním ceremonielu v Brožíkově síni v přilehlé Jiříkově síni.

Jestli se vše povede, však nebylo dopředu jasné. Navíc pan prezident byl těsně před CPP na návštěvě Irska a v novinách šly různé fámy i fakta na téma Klaus versus EU… Stihne se vůbec vrátit? A když to stihne, bude mít ještě energii přijít ve čtvrtek v 17 hodin na radnici?

Za Liščí pětku jsme šly my, tedy Martina a Borůvka. Jely jsme dopoledne z Vyžlovky do Prahy. Začaly jsme u kadeřníka, kde se Borůvka kolem 13 hodiny rozhodla, že do 17 té hodiny zkusí ještě zhubnout. V 15.30 jsme načesané, leč ještě neoblečené, dovalily na radnici štos kalendářů k prodeji. Tam na nás čekal už i Oleg, který pro Czech Press Photo fotí a s bráchou dělají i web. Vybrali jsme ten nejhezčí kalendář (pane Slepičko, nemusíte zase hned mailovat, tohle byl fór) pro pana prezidenta a jaly se ho podepisovat zlatou rychleschnoucí fixou. Jak se ovšem ukázalo, fixa nebyla rychleschnoucí, ale pomaluschnoucí, z čehož zejména Olegovi tekly nervy – představoval si, že se mu jeho ubohé fotečky (J) od zlaté barvy zapatlají a že pan prezident přijde domů k Livii celý od zlata a bude muset pracně vysvětlovat, kde to chytl.

Kalendář pro pana prezidenta jsme si schovaly v Brožíkově síni pod stůl. Pak jsme se jely k Borůvce převléknout. Oleg sice původně tvrdil, že máme přijít ve večerních róbách, ale když jsme prostudovaly na webu minulé ročníky CPP, ženské tam byly v kostýmech. Tak jsme se ho dotazovaly, kde se v jeho hlavičce vzal ten nápad s večerními šaty. A víte co prasklo? U ženských rozlišuje jen dva typy oblečení – džíny a večerní šaty. Pod pojem večerní šaty u něj spadají nejen kostýmy, ale i halenky, blůzy, sukně s laclem atd. Prostě je to jenom chlap.

A ručičky orloje poskočily k páté odpolední. Pan prezident nezklamal a přišel! My taky nezklamaly. Uvelebily jsme se na balkóně a sledovaly řečnění a předávání cen. Do toho fantasticky zahrál Jiří Stivín na flétnu a všechny roztleskal. Když se ceremoniál chýlil asi po hodině ke konci, sešly jsme dolů do síně a visely na Olegovi očima – „přikázal“ nám totiž, že s ním musíme být pořád v očním kontaktu. Pak jsme „vyzvedly“ kalendář zpod stolu a šly za Olegem do Jiříkovy síně. Najednou s údivem koukáme, jak se vrhl zpět do Brožíkovy síně, kde byl stále ještě pan prezident. Později nám Oleg vysvětlil, že v chumlu lidí kolem prezidenta viděl zezadu dvě blondýny, o kterých si myslel, že jsme to my a že už jsme předběhly domluvený scénář. To nás vážně urazilo, protože když neumí rozpoznat takové nějaké příčešky od našich přírodních hřív, mluví samo za sebe. Prostě je to jenom chlap.

A najednou jsme byly jak v Jiříkově vidění, pardon, tedy v síni. Stály jsme dva metry za prezidentem, kterého obléhali vítězové, novináři, fotografové a kameramani televizí. Čekaly jsme, až se protne čas a prostor. Pak na nás Oleg mrkl, ať jsme připravené. Daniela Mrázková šla k Václavu Klausovi a řekla: „Pane prezidente, jsou tady děvčata z Vyžlovky a chtěla by Vám předat kalendář – nafotily jej aby vydělaly na hřiště.“ Udělaly jsme dva kroky vpřed, vlevo v bok a podaly kalendář panu prezidentovi. Bylo to docela komické, protože kalendář je pěkně velká plachta. Václav Klaus s jeho rozměrem trochu zápasil. Pravil: „Já už jsem o kalendáři slyšel.“ Tak to je bomba. Pak si v kalendáři docela dlouho listoval, fotoaparáty cvakaly a kamery nevrčely, protože jsou digitální. Probíral se našimi vnadami (v kalendáři) a pochvalně je komentoval. Pak jsme všichni tři i s kalendářem zapózovali pro objektivy.

Zdálo se, že je všechno u konce. Jenže před radnicí jsme se potkali s Jiřím Stivínem, který se zná přes muziku s Olegem. Dali jsme řeč a Jirka byl legračně galantní. O tom, že jeho poznámky byly i lechtivé, jak tvrdí Oleg, ovšem nic nevíme. Říkal jen, ať přijedeme k němu na mlýn, že nám ukáže božskou píšťalu. Na tom přece nemůže být nic špatného.

PS: Kontrolní otázka pro čtenáře – stačila Borůvka zhubnout? Vyberte a) nebo b).

a) nestačila

b) nestačila, ale zkusila to

Fotogalerie